Senoradské krojované hody 2026: Déšť nás nezastavil a dobrá nálada vydržela až do konce
Tři dny tradic, muziky, krojů, tance a setkávání. Takové byly letošní Senoradské krojované hody, které se uskutečnily o víkendu 11.–13. září 2026. Počasí si s námi tentokrát trochu pohrávalo a ani hodový program se neobešel bez několika nečekaných momentů. O to více nás potěšilo, že návštěvníci zůstali hodům věrní a společně s námi vytvořili atmosféru, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat.
V pátek šla mája vzhůru – ručně a postaru
Hodový víkend jsme zahájili v pátek tradičním stavěním máje. Žádná technika, ale pěkně ručně a postaru, jak se sluší a patří.
Velkou radost nám udělala letošní účast. Ke stavění přišlo více lidí než v předchozích letech a věříme, že právě společné páteční stavění máje se postupně stane další pěknou senoradskou tradicí.
Velké poděkování patří všem chlapům, kteří přiložili ruku k dílu a pomohli dostat máju bezpečně vzhůru. A děkujeme samozřejmě také ženám, které je při tomto nelehkém počínání podporovaly. Protože kdo někdy u ručního stavění máje byl, dobře ví, že se hodí nejen síla, ale také povzbuzení z okolí.
V sobotu se zvalo dům od domu
Sobotní dopoledne patřilo tradičnímu zvaní po obci. Stárci společně s dětmi procházeli Senorady dům od domu a osobně zvali občany na hodové veselí.
Nechybělo nic, co ke správnému zvaní patří – kroje, rozmarýny, koňský povoz ani sklepnický vozík. A především muzika. Celou cestu obcí doprovázela dechová kapela Březovjané, takže o hodové atmosféře nemohl být pochyb.
Odpolední část programu začala slavnostně. Po položení kytic a doznění tónů státní hymny u hasičské zbrojnice se dění přesunulo na hodový „plac“, kde byly hody oficiálně zahájeny předáním hodového práva stárkům.
A právě tady přišel jeden z okamžiků, na který se bude nejspíš ještě nějakou dobu vzpomínat.
Hlavnímu stárkovi se totiž nedařilo umístit hodové právo na máju. Na pomoc mu proto postupně přispěchali ostatní stárci. Z původně slavnostního okamžiku se tak na chvíli stala malá hodová groteska, která přítomné spíše pobavila, než znepokojila. Nakonec se samozřejmě vše podařilo a hodové právo skončilo přesně tam, kde mělo.
Děti ukázaly, že tradice mají v Senoradech budoucnost
Poté už taneční parket patřil dětem. A musíme říct, že jejich hodové vystoupení se opravdu povedlo.
Bylo krásné sledovat, s jakým nadšením a soustředěním se do programu pustily. V Senoradech nám roste šikovná mladá generace a právě při takových chvílích si člověk uvědomí, že místní tradice mají komu být předávány.
Velký dík patří maminkám, které s dětmi celý program nacvičily, i všem ostatním rodičům, kteří své děti ke krojům, tanci a našim kulturním tradicím vedou. Bez jejich času, trpělivosti a podpory by to nešlo.
Po dětech už plac ovládla velká chasa. Tradiční zavádění odstartovalo pravou hodovou zábavu, která pokračovala až do večera.
Jedním z vrcholů sobotního programu bylo taneční překvapení chasy. Vystoupení dokázalo spojit tradici s pořádnou dávkou nadsázky a humoru a podle reakcí přítomných se chase podařilo pobavit nejednoho hosta. Za přípravu i samotné provedení si zaslouží velké poděkování.
Neděle začala požehnáním u kapličky
Nedělní hodové veselí jsme zahájili žehnáním hodům, senoradským občanům i veškerému dílu, které se v naší obci odehrává.
Protože v Senoradech v současnosti probíhají stavební práce, uskutečnilo se tentokrát žehnání u kapličky. Změna místa však slavnostnímu okamžiku rozhodně neubrala – právě naopak. Setkání u kapličky mělo svou osobitou atmosféru a kouzlo.
Poté se celá chasa přesunula opět na taneční parket a pokračovalo hodové veselí.
Ani v neděli nás počasí nehodlalo nechat úplně v klidu. Během odpoledne nás vyzkoušelo krátkým dešťovým vstupem. Návštěvníci se ale nenechali odradit a zůstali s námi. A právě za to jim patří jedno z největších poděkování letošních hodů.
Protože pořadatel může připravit program, postavit máju, zajistit muziku, nachystat občerstvení a udělat všechno pro to, aby se akce povedla. Tu pravou atmosféru ale nakonec vždy vytvoří až lidé, kteří přijdou.
Pohádka se letos rozhodla prověřit naši trpělivost
K závěru hodů se naštěstí počasí umoudřilo, a tak nic nebránilo tradiční hodové pohádce.
Tedy… skoro nic.
Zdá se, že letos se mezi účinkující a pořadatele nenápadně přimíchal nějaký záškodnický šotek. A protože se rozhodl, že závěr hodů nebude úplně bez komplikací, museli jsme během představení neplánovaně vyhlásit přestávku.
O to více děkujeme všem divákům za trpělivost, pochopení a především za to, že s námi vydrželi až do samotného konce.
Byly náročnější. Ale stály za to.
Letošní Senoradské krojované hody byly v mnoha ohledech náročnější než některé předchozí ročníky. Počasí nás několikrát napínalo, program přinesl pár nečekaných situací a pořadatelům přibylo několik vrásek, se kterými původně nepočítali.
Přesto – nebo možná právě proto – na ně budeme rádi vzpomínat.
Protože hody nejsou jen přesně připravený program. Jsou především o lidech. O těch, kteří týdny předem nacvičují. O těch, kteří chystají kroje, staví máju, připravují plac, zajišťují občerstvení, hudbu a desítky věcí, které návštěvník mnohdy ani nevidí. O dětech, které se učí první taneční kroky. O chase, která tradici nese dál. A samozřejmě o všech, kteří přijdou a svou přítomností dají celé té práci smysl.
Děkujeme proto všem, kteří se na letošních hodech podíleli, pomáhali s jejich přípravou a průběhem, vystupovali, hráli, tančili, organizovali – a také všem vám, kteří jste přišli. I přes občasný déšť jste nám zachovali přízeň a vytvořili atmosféru, která byla neopakovatelná.
Teď nám dovolte chvíli na úklid, odpočinek a nabrání sil.
Až se trochu otřepeme, věříme, že se mnozí z nás zase s chutí pustí do plánování dalšího ročníku.
A sami jsme zvědaví, co nového pro vás příště vymyslíme.
Děkujeme za Senoradské krojované hody 2026. Bylo nám s vámi dobře.
